ČLÁNKY

Home / Články / Nový Zéland

Novozélandský týdeníček #10

Se značným zpožděním je tu konečně ufuněná desítka! Tentokrát věnovaná celá národnímu parku Tongario, jednomu z nejvyhlášnějších zélandských přírodních lákadel.

Novozélandský týdeníček #9

Číslo 9 žije! Zase s velkým zpožděním, podařilo se mi spíchnout další díl ze záběrů, které už čekaly na disku měsíc. Opustili jsme náš první tábor "Keri" a vydali se na cestu k jižnímu ostrovu. Tisícikilometrová trasa vydá, zdá se, na tři díly, takže zde alespoň její začátek :) Poloostrov Coromandel jsme protnuli napříč, cestou přes naprostou džungli. Na jeho protější straně láká turisty pláž Hot Water Beach, kde si můžete vykopat své osobní minijezírko a to se následně naplní spodní, horkou vodou. Nato u nás ale nedošlo, naplno nás zabavily obří vlny. Jen o pár kilometrů níže jsme navštívili Cathedral Cove, fotogenický trojúhelníkový průchod útesem a pokračovali k městu Waihi, kde jsme již dříve navštívili důl. Západ slunce na nádherné pláži a ranní běh po ní, při východu, jsou momenty, které se do paměti zapsali pravděpodobně nesmazatelně.Video zakončuje návštěva Maorské termální vesnice Whakarewarewa s kulturním představením domorodých Maorů. Pouštějte v 1080p a užívejte!

Novozélandský týdeníček #8

Hobitín byl na našem "must do" seznamu a překonal očekávání snad každého z nás. Volný pohyb není možný, ale díky tomu, že jsme si vybrali první ranní vlnu, těšili jsme se z toho magického a poklidného místa téměř bez lidí. Bomba! Pak už to nebylo daleko do města Rotorua, které se nachází na místě s bohatou geotermální aktivitou se dá přirovnat k českým lázeňským městům. Ještě před zběžnou prohlídkou města jsme si s Michalem zkusili dvě atrakce v místním adrenalin parku: rychločlun a imitaci volného pádu nad obřím větrákem. Na závěr dne jsme přejeli na druhou stranu města, kde se rozkládá termální park Wai-O-Tapu, který je demonstrací nepřestávající aktivity těsně pod zemským povrchem a podívaná je to vskutku velkolepá.

Novozélandský týdeníček #7

Po dlouhé odmlce další díl, tentokrát začneme záběry z výletu na lodi, na který nás vzali naši úžasní zaměstnavatelé Jeanette a Greg. Začneme taky náš 3 denní výlet, naposledy ve čtyřech. Minuli jsme Auckland a zastavili jsme se ve městě Waihi, v jehož okolí se těžilo zlato. Z této éry se dochoval důl, na který jsme se z vrchu podívali a dokumentuje ji taky muzeum hned naproti přes silnici. Další zastávkou bylo krásné město Tuaranga, ve kterém kotvila gigantická výletní loď Diamond Princess a na které jsme se podívali z přilehlého vrchu Mt.Mangonui. To je, jak jinak, vyhaslý vulkán a dominanta okolní krajiny. Večer jsme se ubytovali ve městě Cambridge a těšili se na další den v Hobitíně. To už by bylo video ale moc dlouhé, tak to nechme až na další díl. Ten už je ve výrobě a těšte se na něj v následujících dnech.

Novozélandský týdeníček #6

V opožděném vydání šestého sestřihu se můžete těšit na záběry z blízkého pralesu Puketi forest, malý výlet směrem na jih do krajského města Whangarei a na jeho vodopády. Po cestě jsme navštívili "glowworms" jeskyni, kde je možno v úplné tmě zahlédnout svítící červy na jejím stropě. Tam jsem bohužel fotit nemohl. Ukážu vám, jak jsme trávili Štědrý den na pláži, Silvestrovskou noc ve složení 7 čechů, 3 zélanďani a 1 francouzka. Na konci pak velmi příjemně užité odpoledne u vodopádu Charlie's rock.

Novozélandský týdeníček #5

Nedaří se mi sice dodržet týdenní intervaly, ale další video je tu! Náš doposud největší výlet z Kerikeri směroval na sever, na konec pevniny, k majáku na výběžku Cape Reinga. Po cestě jsme navštívili opět nějakou tu pláž a muzeum stromu Kauri. Zařádili jsme si na Ninety mile beach, která je dlouhá "pouze" 55 km a zkusili si sandboarding na písečných dunách. Večer jsme strávili v nejsevernějším kempu a doufali jsme v hezký západ slunce u majáku, ale příroda nám nebyla nakloněna tak, jako po zbytek dne. Druhý den jsme po cestě zpět stihli zajet a vyběhnout na vyhlídku z vyhaslého vulkánu Puheke Hill, který je, nečekaně, také obklopen plážemi a projeli jsme si celkem luxusní městečko Karikari.

Novozélandský týdeníček #4

S malým zpožděním se mi podařilo připravit a nahrát další sestřih :) Zabydleli jsme se v Kerikeri a vyrazili jsme se podívat na místní Streetparty. Opět vám ukážeme kiwi sad, v práci teď trávíme okolo 40 hodin týdně. Po práci odpočíváme u bazénu, pokud tedy vychází počasí. Proběhli jsme s kamerou náš kemp, abyste měli představu, jak žijeme. Jediným naším výletem za poslední dny byl poloostrov Te Tii, který zaplavený zapadajícím sluncem nabídl další dechberoucí momenty!

Společenstvo Kiwi

Žili, byli 2 hobiti (já a Tomáš) v přenádherné přírodě plné zelených kopců, vysokých hor s bílími čepci a kouzelných udolích skrývající hřmící vodopády, nacházející se na vrchí části severního ostrava daleké země (v Kanadě nejsme...). Hobiti toužili po dobrodružství (práci), protože slyšeli, že na těchto výpravách se mohou naučit spoustě nezmámým věcem a občas si domů přinést nějaký ten cenný poklad. Začali se tedy toulat po Kraji (Kerikeri) a hledat svoji příležitost, avšak dlouho se jim nedařilo... Každý den pozdě večer se chodili ptát starce Briana (boss našeho kempu), hlídajícího jejich vesnici, zda neslyšel nějaké klepy, drby, či pověsti. I ten je však stále posílal domů zklamané, s malou nadějí aby každé dopoledne v 10 hodin očekávali...

Novozélandský týdeníček #3

3 týdny na Zélandu jsou za námi a na řadě je tedy v pořadí 3tí video. Můžete se podívat na naše první dny strávené ve městečku Kerikeri a jeho okolí, zde jsme se totiž na několik týdnů usídlili. Počasí nám moc nepřeje a většinu času je zataženo, často deštivo. Z okolních lákadel jsme tedy stihli navštívit "pouze" vodopády Rainbowfalls a záliv Matauri Bay. Podařilo se nám najít práci, takže dost času teď trávíme právě tam, v kiwi sadu, kde jsme samozřejmě také nějaké záběry natočili.

Kerikeri - it’s so nice, they have to say it twice

Na cestu z Aucklandu na sever nám přálo počasí, ikdyž na Zélandu to slunce přece jenom pálí trochu častěji... Každopádně v plánu bylo několik zastávek, nejprve osada Puhoi založena českými přistěhovalci, následně přibrždění na nejbližší pláži a nakonec vodopády blízko naši destinace Kerikeri. Kormidla na vyjetí z města jsem se ujal osobně. Nejprve bylo potřeba natankovat, jelikož hladové oko již mrkalo delší dobu a vypadalo, že nás brzy upozorní i nějakým tím škytnutím…

První zastavení nás čekalo brzy, již přibližně za 50 km za Aucklandem, což je opravdu kousek, vzhledem k tomu, že Nový Zéland má z jihu na sever něco přes 1700 km. Osada Puhoi, založena našimi krajani roku 1863, nebyla nijak velká, v “centru” se...

Novozélandský týdeníček #2

Ve druhém sestřihu videí, ve kterých se snažím dokumentovat naše dny strávené na Novém Zélandu, uvidíte, jak putujeme po úřadech kvůli zařizování IRD number a bankovního účtu. Dále pak koupi auta, návštěvu SeaLife Aqarium, výlet na Mt. Eden, jednu z mnoha vyhaslých sopek tyčících se nad městem a v závěru návštěvu české vesničky Puhoi a nádherné pláže Ruakaka Beach, které jsme navštívili při naší cestě z Aucklandu do Kerikeri. Pouštějte v HD!

Novozélandský týdeníček #1

První část našeho videosestřihu z cesty na Nový Zéland. Rozloučení s domovem, 27hodin ve vzduchu, přílet do Aucklandu. Omluvte prosím nepříjemné zvuky automatického doostřování, v dalších videích už nebudou, zatím se stále s foťákem učím.

Auckland a naše vízum - jeden úřad vládne všem

Několik prvních dní v Aucklandu bylo krásných. První den jsme měli v plánu si zařídit IRD number, na to je potřeba mít bankovní účet u Novozélandké banky a na to je zase potřeba mít proof of adress (jakýsi doklad o tom, kde bydlíte). Po složitém běhání po městě a zkoušení různých alternativ jak získat kýžený proof of adress jsme zjistili, že ... vlastně vůbec nic nemáme a nevíme… Zařídili jsme si Novozélandskou simku od Vodafone v domění, že nám proof of adress dají, ale bylo nám řečeno, že už to vůbec nedělají… Paráda! V Kiwibance (místní banka, ano do všeho strkají to kiwi, úplně do všeho!) nám bylo úředníkem řečeno, že mu stačí, když si na internetovém bankovnictví změníme adresu na Nový Zéland a potom mu to...

Prague to Auckland - aneb cesta tam, ale ještě ne zpátky

Letiště Praha - těžké loučení s rodičema... Ještě jsme ani neodletěli a Tomas už má 250 fotek, to jsem zvědavý za půl roku…

Let do Říma s Italskou společností proběhl bez větších potíží, až na to, že já si málem zapomněl bundu u odbavení a Tomas potom zase pas v letadle, to nám to začíná, snad jsme si již smůlu vybrali. Dál letíme již s China Airlines, větším letadlem, tudíž samí menší šikmoocí kamarádi a na zadku letadla asi 40 čechů (Ano všichni na Zéland). Letadlo není moc stavěné na větší lidi, neříkám, že jsem nějako obrovský, ale tady mám problém projít rovně uličkou, přičemž letušky si tu vesele pobíhají snad v párech...