BLOG: Hustodémoni na MAD RACE
Já, Jan Dalihod, Vláďa Nonn a Štěpán Kuta jsme se rozhodli zúčastnit extrémního běžeckého závodu MAD RACE, konaném kousek od Ostravy. Zavodili jsme jako tým - jak jinak než Hustodémoni.
Byli jsme zařazeni do druhé vlny, která startovala 15 minut po té první. Začátek trati byl pěkně z ostra hned výběh na prudkou sjezdovku, přičemž na konci krpálu byla překážka Čapí nohy - lana natažená napříč ve výšce někde kolem kolen.
Plán byl takový, že poběžíme hezky v týmu spolu a budeme si pomáhat a říkat náš “pokřik” - Jak čaj … šípkovej. Ani jsem se nenadál a už jsme byli na rozcvičce před výběhem. Rychlé protažení, pár dřepů, výpadů a jde se na startovní čáru. Srdce mi bylo o stošest, všichni jsme byli smíření s tím, že se nám odpálí nohy hned po vyběhu kopce, ale plán byl pořád stejný - držet se spolu.
3, 2, 1, start, vybíháme, snažím se držet ve předu, abych nemusel čekat na překážku, k ní dobíhám asi 5, zvedám nohy co můžu, ještě že to jsou lana co se dají natáhnout, jinak by bylo natažených spousta z nás. Vláďa vystřelil a drží se na špici. Vyběhnu krpál a za ním … další krpál … Už to pálí už to píchá. Křičím na Vláďu ve předu: "Jak čááj"! Za chvíli se konečně ozve “Šípkovej”(Vláďovi to občas trochu trvalo).
Otáčím se v domnění, že kluci jsou za mnou... Aha! Dali teprve končí překážku, vidí další krpál a již při chůzi kroutí hlavou. Štěpána nevidím… Asi šel radši na houby… Křičím na Daliho ať dělá, ale dočkám se jen dalšího kroucení hlavou a máchání rukou… Asi ať běžím sám. Dobrá tedy. Snažím se dohnat Vláďu, ale ten jako jeden z mála vybíhá celý krpál v kuse. Já už musím zvolnit, nohy pálí jak uhlíky v ohni. Fajn, poběžím sám.
Konečně vybíhám druhý krpál a hned za ním nádrž s vodou, do ni prudký bahení sestup dlouhý cca 15 metrů - to seběhnu - dělám krok, dva a už jedu… Jak na lyžích! Když sjedu až k vodě, předstírám, že to bylo v plánu a že jsem přesně tohle chtěl udělat. Přebrodím nádrž a zase nahoru… Naštěstí je tam lano. Hasiči pod nás ještě kropí vodu, říkám si, že by mě mohl pokropit celého, protože jsem se už hezky přehříval. No nic… A teď zase pěkně z krpálů dolů… Mokrý boty od bahna, kraťasy nasáklé vodou, že to vypadalo, že vyznávám Hip Hop jak se mi stahovali dolů.
Po cestě dolů překážka - podlízání, cca 15 metrů. Že to bude lehký, říkali. Válej sudy, říkali. Jo hovno! 4 sudy a málem jsem se dezorientovaný plazil nahoru. Dole natáčí Vanda. Sundávám tričko, není mi moc příjemné a taky ať to nějak vypadá :) Úsměv na kameru - všechno je v pohodě, vůbec už nejsem bez energie! Běžím co můžu, byl jsem myslím cca na 5. místě z naši vlny. To dám!
Další překážka - klády nad potokem. Tady natáčí Zuzanka. Úsměv do kameru se nekoná, musím se soustředit na ty klády, lehce se smeknout a závod by mohl být u konce, protože do měkkýho bych nespadl, nedej bože na jinou kládu. V pohodě …
Bežím, překážka - podlejzání silnice - zase voda! Jaj! Přidržuji kraťasy a hned za tím přelézání 3 řád balíků sena na sobě. Seno! Že jsem si nenechal to tričko! Dobrý, to ještě nic není, teď hlavně běžet a správně dýchat.
Lana svázané do pavučiny mírně z kopečka a jen to přelézt? Pche, prkotina! Šlapu do práznda a už letím - kotrmelec, vrut, padáám a nevím kam... Ale jsem na síti! Au… Že jsem si, sakra, nenechal to tričko!... No nic, dokončuji překážku… Od té chvíle vypadám, jako by mě přepadl medvěd - všude odřený, krev na levé holeni a hlavně šlinec od čela až k bradě…
Další pavučina! Tentokrát strmě nahoru a potom zase mírně dolů! Už jsem zkušený, nebudu dělat kraviny. Nahoru to úplně lehce nejde, ale nakonec se vyškáru a teď dolů… Aj, zase jsem se netrefil a dělám další kotrmelec… Přemýšlím, že někoho přepadnu a seberu mu tričko… Běžím... Další kopec! … Dlouhej ...
Po chvilce “klidu” překážka - lano natažené mezi stromy - přelézt a nedotknout se země. Jasný! Zavěsím se hlavou dolů a ručkuji… ručkuji rychle… ručkuji tak rychle, že si propálím kůži na pravém lýtku…Juchů! Jen trochu dalšího štípání, vždyť už jsem dodřený komplet celý…
Válení pneumatiky do kopce - cájk. Další přeskakování sena - nojo, vždyť to jen zase škrábne. Ručkování - obručkuji týpka visícího na jednom volném úchytu, který to nechce vzdát, přes druhý volný úchyt. Slečna mě posílá kolem občerstvení, tak si běžím po silnici, někdo další za mnou a najednou křik - běžíte špatně! No jasně, vždyť mám síly a energie na rozdávání! Vracečka! Týpek z ručkování nakonec stejně dělá angličáky :).
Běžíme si lesíkem… krásná příroda, jako na procházce… Bažina! Skáču do ni, zapíchnu se. Aaaa - pořezané nohy v bahně nic moc. Snažím se hnout, ale nejde to. Chvíli jsem myslel, že mě budou tahat, nebo že tam nechám boty. Nakonec zvládám a běžím s nedobrovolnou zátěží dvou kilo lepkavého bahna na každé noze dále. Potkávám slečnu co mě špatně navedla a radši se ji ptám na cestu vícekrát. Ona mě s úsměvem posílá do leva... Budu jí teda věřit.
A teď zase dýchat! Trocha klaustrofobie - překážka lezení úzkou rourou pověšenou na lanech. Nějaká rovnovážná překážka. Dále vytáhnout pneumatiku na laně přes kladku nahoru. No jasný! Jak nic! Tahám bez větších problémů(na co jiného chodíme cvičit), dostávám se nahoru, rozhodčí odsouhlasí, vítězoslavně pouštím lano, pneumatika padá zpátky… Shit! Lano mám mezi nohami! Pozdě! Jsem “pošolichán" na místech určených k jemnému zacházení… Dělám, že se nic nestalo, že mě to vůbec netrefilo a hrdině, bez očního kontaktu odbíhám pryč...
Další pavučina?! Výborně… teď navíc strmě nahoru a hned strmě dolů. Asi 6 metrů, no krása! Chvilku musím čekat než nějácí lidi co jsem doběhl slezou. Ještěže... Jdu na to! Rada přihlížejícího - "Skoč co nejdál! Na plocho se nepropadneš!” Už se skoro rozbíhám, ale naštěstí mě trefí trochu rozumu, tak si to na poslední chvíli rozmýšlím a lezu opatrněji. Díkybohu… Nahoře trochu strach. Kdybych spadl, tak max do sítě položené na zemi, nebo na silnici. Nic příjemného … “To asi Dali nedá” pomyslím si :)
Vybíháme z lesa na krásnou louku, okolo lítají drony s kamerami jak otravné vosy. Překážka - přenést špalek. Doběhl jsem týpka s černým dlouhým tričkem, ten se na mě šibalsky podívá a vezme si jediny špalek s hladkou kůrou na ramena… Na mě zbyl smrkový špalek … Zase chybí to tričko!… Pokládám opatrně na rameno a běžím, tedy spíš trochu rychleji jdu. Dřevo se zařezává a ke konci už špalek skoro držím nad hlavou. Konečně ho zahazuji a pěkně děkuji přihlížejícím rozhodčím.
Horolezecká stěna - jak čaj. Dále 3 metry vysoká plochá stěna. Když k ni dobíhám, tým z první vlny si pomáha nahoru a všichni to překonávají… Rozběhnu se a … vedle. Tak ještě jednou … A už se chytnu hrany a vytáhnu se nahoru (cvičení na kruzích se vyplatilo :)). Hračka! Achjo, další kopec … zbytečně dlouhej kopec…
Dělám co můžu předbíhám několik lidí z první vlny, podporuji týpka ať maká. On se teda rozběhne, ikdyž to vypadalo, že mě pošle někam. Běžíme spolu asi 4 metry a … nemůžu já … A on běží … To teda ne! Sbírám poslední síly a nekonec ho předbíhám a pak ještě pár holek.
Už vidím poslední kopec! Proskakuji oknem na překážce a běžím co to jde. Zase do nádrže jako na začátku, tentokrát zpátky bez lan, pěkně po štěrku do krpálu. Všichni tam povzbuzují, že už to je poslední kopec! Vybíhám a už jen krpál dolů. Zase jako na začátku. Vyběhli jsem tu sjezdovku z druhé strany … Stejné podlézání… všechno začíná bolet … A už předemnou cíl! Vláďa mi běží naproti a kříčí ať makám, tak mu odpovídám “jak čaj” a dupu dolů. V cíli mě vítají křikem hostesky, ani nevím, jak vypadali, měl jsem trochu skrvny před očima. Vanda točí, Zuzanka se směje a Vláďa mi podává ruku! YES! Čas 1:05! Vláďa 0:51, borec!
Chytám dech, něco si řekneme a najednou je vedle nás Štěpán. Kde se tu vzal?! Asi přišel z těch hub, ale asi nic nenašel, jen je taky od bláta a taky dostal tričko :). Dávám se do kupy, všechno bolí, štípe a vyhlížíme Daliho. Mezi tím dáváme pár siláckých póz na fotky a sdělujeme si zážitky.
Dali! Ne, to není on, tady ten má vlasy… Čekáme … Dali! Jo, to už je on! Asi ládoval toho medvěda ode mě... Běžíme mu s Vláďou naproti ho povzbudit. Dali podleze poslední překážku a stojí … pak se teda rozběhne, sundává tílko a háže ho na mě. Proč? Nevím … Asi se chtěl obejmout s hosteskami... A už se vítězoslavně vítáme všichni dole! Yeees! Jak čaaaaj! Šípkovej!
Jako poslední překážku jsem si dali společnou ledovou sprchu ve stanu, teplou vodou se to bahno po celém těle prý myje špatně...
Já si jako vzor dal ještě úplně poslední výzvu a to dezinfekci zažrané špíny z hnisající rány od místních masochystických záchranářů za povzbuzování fotícího Vláďi, ať se cítím blaženě :).
Celkové zhodnocení - luxusní zážitek a neskutečný pocit po proběhnutí cílem! Vše bylo skvěle zorganizované a počasí nám vyšlo ideálně!
Mé umístění po vyhodnocení výsledků: 66. místo z 221 lidí. V první třetině v poměrně dobré konkurenci mnoha běžců - naprostá spokojenost! Celkově jsme jako skupina skončili na skvělém 7. místě z 32 týmů! Parádní úspěch! Sice dnes marně nacházím místo, kde mě něco nebolí, přesto příští rok znova!
Hustodémoni! Jak čaj! :)
25.09.2015
